| Denis Thériault (překlad: Anna Čadilová)
V tomto případě rozhodně neplatí „nesuď knihu podle obalu“, protože u této bychom klidně mohli – nádherné grafické zpracování a úchvatná obálka jako by odrážely celý nádech knihy.
Pokud bych měla Pošťáka popsat jednou větou, byla by to rozhodně tato:
Denisovi Thériaultovi se podařilo na necelých dvou set stránkách barvitým způsobem vyprávět příběh pošťáka Biloda, seznámit čtenáře s japonskou formou básně haiku, představit mu dokonalou, stupňující se zamilovanou korespondenci muže a ženy, rozmazlovat jej nádhernou volbou slov, nechat jej, ať je pohlcen a vtažen do děje, a nakonec jej dokonale zmást a zamotat mu hlavu, jako by se točil v kruhu, překvapit jej na těchto několika stránkách, tak jak se to mnohdykrát nepodaří ani bichli o pět seti, ukázat mu novou rovinu vztahu, vytvořit pohlazení pro duši, které (přestože bych jej zařadila do odpočinkového čtení) nepatří ke kouskům, které po přečtení hned zapomenete a určitě neskončíte pouze u jednou a dost, zaujme každé alespoň krapet lyrické stvoření, a vůbec v této větě nesmím opomenout výbornou práci překladatelky Anny Čadilové, díky které je toto dílo tak úchvatné pro českého čtenáře, neboť opomenu-li příběhovou kvalitu, i z pohledu jazykové úpravy se jedná opravdu o skvost, ale to už se začínám opakovat, zkrátka Pošťáka doporučuji ke každé volné chvilce, nejlíp v doprovodu teplého čaje, huňaté deky a rozehřátého krbu.
A samozřejmě dobrého světla, protože oči.
Čtenářova Dobrodružství 