Rok 2018 jsem začala s tím, že se pořádně opřu do čtení. (Jako my všichni.) Teda, v rámci možností. Měla jsem před sebou dvoje zkouškový, pouť do Santiaga, roadtrip po Norsku a nakonec jsem v září plánovala odletět na rok do Číny. Nicméně jo, fandila jsem si a nějak jsem si usmyslela, že budu číst hlavně nově vycházející literaturu. Vlastně přesně nevím, co jsem si usmyslela, a už vůbec ne, co jsem si řekla (znáte to, tisíckrát si v hlavě přehráváte všelijaké konverzace až nakonec nevíte, jestli je to vůbec pravda), ale tímto si alespoň vysvětluji svou obsesi sledování nově vycházejících knih a následné kupování titulů, jež mě zaujmou. Takto jsem tedy začínala s knihami Origin, Skoncovat s Eddym B., Nazdar, vitamíne a tak.
Celé se to zvrtlo po příletu do Číny. Chytla mě vlna fantasy literatury a svezla jsem se snad na každé, co už dávno byla někde pryč za horizontem ztracena v moři dalších a dalších fantastických fantasy knih. Ještě se mi teda nepodařilo přečíst Pána prstenů ani Narnii – ostuda, ale takové ty další.
Tak například jsem (konečně) přečetla tetralogii Odkazu Dračích jezdců. Je boží.
Taky jsem (k obrovskému překvapení všech, kteří alespoň jednou byť jen zahlédli některý z mých příspěvků) přečetla trilogii Grisha. Dvakrát. A nezapomeňme na dodatky.
No a pak se pustila do duologie Six of Crows. Tu přečetla jeden(a půl)krát.
Od té doby jsem vytrvale každý den kontrolovala grishaverse.com, jestli náhodou nepřibude něco ke King of Scars. (Pořád tam visí první čtyři kapitoly, ale po nich se čekání bude zdát ještě mnohem hrůzostrašnější.) Polepšila jsem se. Teď to kontroluju tak jednou týdně. (Dvakrát, třikrát.)
Pokračovalo to krátkou pauzou (a lékem na čtecí krizi) v podobě Stopařova průvodce galaxií a Love letters to the dead – ale stejně, navzdory mému novoročnímu nakopnutí, žádné novotinky. Ono se to taky v zámoří dělá docela špatně. Zvlášť v Číně.
Pak jsem zhltla (jako pořádnou porci svíčkové s karlovarským) Dvory, jinými slovy A Court of Thorns and Roses, A Court of Mist and Fury, A Court of Wings and Ruin a A Court of Frost and Starlight. Další krásný fantasy svět. A až na ACOFAS (i když u toho je to sporné) mě i tato vlna nadšení relativně minula. Nebo spíš přešla a já se za ní musela vydat sama. S touhle sérií mám takovou love-hate relationship, protože mi na jednu stranu přijde parádní a na druhou jako zničení veškerého potenciálu, který takový svět má. A víc otázek než odpovědí a ještě víc nevystřelených Čechovových pušek. Ale o tom se rozepíšu jindy. Měla bych.
Letos jsem se rozhodla řídit krédem „nepotřebuješ každou knihu, která je na instagramu“ a „možná je na čase přečíst si víc klasik“. Tak uvidíme, jak se to tentokrát zvrtne. Prozatím to klape.
Tím samozřejmě nechci říct, že by nově vycházející knihy byly špatné, to vůbec! Jen prostě potřebuju asi větší odstup a nějaký lepší cedník.
Díky za čtení tohoto a teď už běžte číst něco smysluplnějšího. (je tady několik dalších článků, *mrkmrk*)
Čtenářova Dobrodružství 