KING OF SCARS

|Leigh Bardugo

English below

Má posedlost The Grishaverse je patrná jak z insta, tak odtud. Není se tedy čemu divit, že laťku na KoS jsem nasadila tak vysoko, že jsem na ni ani nedohlédla. Chyba.

Nikolai je tak šarmantní, jak jen ho známe, Zoya stejně přímá (a okouzlující), jak jen může být a o Nině snad ani mluvit nemusím.

Leigh dosahuje přesně toho, co je nám slibováno – postavy si zachovávají své povahové vlastnosti, ale na všech je poznat, jak je válka změnila a jak každá z nich bojuje se svou vlastní minulostí. Snad až na Davida.

3432C71C-B9AB-4740-9B07-73E9DC862B8D
mimochodem, máme novou mapu! je dílem Svety Dorosheva / btw we have a new map by Sveta Dorosheva!

V King of Scars se nám spojují dva příběhy, z nichž jeden vypráví Nina a v druhém jsou našimi nejvýznamnějšími vypravěči právě Zoya s Nikolaiem. Ačkoli oba příběhy mají zajímavý námět i zápletku a jsou čtivé (úchvatná volba slov Leigh strikes again), zdá se mi, že jsou až překombinované. A na druhou stranu mi stejně tak připadá, že nejsou pořádně rozvedeny, že tam prostě něco chybí.

350B684E-BB46-43B6-BC52-14B18DE6F1A2.jpeg
což se o grafickém zpracování říct opravdu nedá, to je úchvatný / what surely can’t be said about the book design, that’s flawless as always

Je mi jasné, že oba rozdílné příběhy budou dávat mnohem větší smysl v dalším dílu, ale v tomto upřímně jejich rozvádění ve stejné knize já sama vidím jako zbytečné. V tuto chvíli by se jeden bez druhého obešel, jejich vzájemné střídání v kapitolách mě už ke konci vyloženě obtěžovalo, protože to vždy znamenalo, že se od nich vzdálím. Takže posledních 50 stránek (možná dokonce víc) jsem řešila tak, že jsem si nejdřív přečetla příběh Nikolaie, pak až dočetla Ninu.

Ve zkratce řečeno – vývoj postav supr, příběh zklamání.


promised English version

My obsession with The Grishaverse is obvious either from the instagram or elsewhere. No wonder my expectations where so high I wasn’t even able to see them. My bad.

Nikolai is as charming as we know him, Zoya as straightforward and outspoken (and obviously enchanting) as only she can be and I think there’s no need mentioning Nina.

Leigh achieved exactly what was promised – the characters are maintaining their characteristic features, but still we can feel the change caused by the war and each of them is fighting their „demons“. Maybe except David.

There are two different stories in King of Scars, Nina’s and the other one narrated mainly by Zoya and Nikolai. Despite they both have quite an interesting theme, plot and are very readable (amazing word play by Leigh strikes again), I got this feeling of overcombing. There are just too many things and so little time for me as a reader to absorb it and hence truly get into the story, so eventually it feels like ‚there’s something missing‘.

I am totally aware that this is going to be a duology and that those two stories will make more sense when the second book is out, but so far it’s like we don’t need those two stories in one book. Instead of providing a good reading experience and giving hints to one or another story, they are more slowing the pace of the book. To be perfectly honest, about 50 pages before the end (maybe even more) I completely skipped Nina’s story and read it after I finished Nikolai’s.

In brief – the characters are great, story not that much.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s