ELDEST

 | Christopher Paolini
(překlad Olga Staníčková)

Spoiler FREE. (snažil jsem se. zase. fakt moc.)

Moje očekávání po Eragonovi byla hodně vysoká a musím říct, že je Eldest splnil a ještě předčil.

Začal jsem číst. První kapitola za mnou. Cože? Cože?? COŽE??? Co se to prosím pěkně právě teď stalo? Může mi to někdo prosím pěkně vysvětlit. Tohle byly zhruba moje pocity, přes ten obrovský šok jsem se dostával ještě pár kapitol a musím říct, že to byly celkem těžké kapitoly, tím chci říct, jak jsem psal v článku o Eragonovi, opravdu jsem si tu postavu zamiloval, takže si ani neumíte představit jak těžké je pro mě o něm přestat číst, navíc když je na cestě do Ellesméry, a místo toho číst o jeho bratranci Roranovi.

Ne, že by Roranův příběh nebyl dobrý, ale za mě vede jednoznačně Eragon. A už přestávám s obdivováním Eragona, myslím, že jste z tohoto pochopili, jak moc se mi nechtělo číst o nikom jiným.

Takže Eragon je na cestě do Ellesméry. Achjo. Miluju Elfy (a co teprve elfy na dracích). Paoliniho elfové mě dosti překvapili, jsou to pořád ty vznešené bytosti, které jsou ukryté v lesích a milují přírodu, ale hodně jejich povah, které jim přidal, mě dost překvapilo.

Každopádně.

Eragon přijíždí do Ellesméry, kde zůstává víceméně celou dobu knihy, ale hlavní je, že Ellesméra je twist za twistem, cože za dalším cože, líp bych to asi nepopsal.

Roran bojuje vlastní bitvu v Carvahallu, kde se z něho rodí nejen opravdu zkušený a silný bojovník, ale i vojevůdce.

Způsob, jakým se bratranci shledají, je prostě famózní, samozřejmě s tím přichází i příjemně nepříjemný twist, ale to záleží na úhlu pohledu každého z nás.

Každopádně.

Pokud jste četli první díl, neváhejte a čtěte dál, je to jenom lepší a lepší, minimálně to mohu zaručit.