V Číně vládne chaos a doprava je toho zářným příkladem.
Policajty potkáte možná tak u stojící uprostřed obrovské šestiproudé křižovatky, jak řídí provoz.
Na nějaké pokuty se tu moc nehraje a na semafory už vůbec. Pokud nic nejede, nějaké červené světýlko není dostatečným důvodem k stání na místě.
Vodorovné značení pruhů jde ve špičce taky stranou, pokud v našem směru jede víc aut než ve směru druhém, nepotřebuje ten směr přece tolik pruhů a dochází tak ke konfiskaci alespoň jednoho z nich.
Skútry i kola jezdí po chodníku skoro stejně často jako po silnici, takže řešit to, jestli jdete po přechodu a proti vám jede motorka, vás po chvíli docela přejde. Obzvlášť po zjištění, že ze všech sil se snažit nepřekážet a uhýbat je ve finále mnohem nebezpečnější než sebevědomě pokračovat v chůzi.
Každý troubí.
Není to však „naše“ troubení, které na silnici používáme místo proudu nadávek, tady to znamená spíš „bacha, jsem tady, nesraz mě“. Ze začátku to možná zní agresivně, ale po chvilce je to vlastně docela sympatický, protože na sebe upozorní a vy nemusíte pořád zběsile koukat do zrcátek.
I přes všechen chaos však musím uznat, že si na silnici – ať už v autě nebo na kole – připadám mnohem bezpečněji než u nás. Všichni neustále přejíždí z jednoho pruhu do druhého, zip bychom se od nich mohli všichni učit, a právě kvůli tomu všichni jezdí pomaleji. Prostě čekají, že jim tam někdo vjede, a nikdo z nich nestojí o zbytečné nehody.
Zajímalo by mě, jak se tento fungující chaos změní po úplném zavedení kreditového systému, což znamená ve zkratce o toto:
Každý má přidělený určitý počet „kreditů“, který se zvyšuje nebo naopak snižuje v závislosti na tom, co daný člověk dělá. Například pokud často kupuje alkohol, jeho kredity jdou dolů, pokud zase nakupuje věci pro mimčo, kredity jdou nahoru. Stejně to funguje i s přecházením na červenou a dalším porušováním předpisů. Na základě těchto kreditů se pak odvíjí, jestli si daná osoba může třeba zarezervovat jízdenky na vlak.
Dostatek kreditů? Fajn, cestuj. Málo kreditů? Hah, to je ale smůla, ty se asi často nechováš jako správný občan, nikam nepojedeš.
Čína se tak snaží vést lidi tou „správnou“ cestou, instaluje kamery na veřejné prostory, pomocí nichž je kontroluje a získává tak přehled o tom, co lidé dělají. Jak kdyby placení přes aplikace a informace o poloze nestačily.
Ve finále tak bude každý pod neustálým dohledem a svět bude „krásným a bezpečným“ místem.
1984, here we come
Nechala jsem se trošku unést.
Snad mě to nebude stát moc kreditů.
Čtenářova Dobrodružství 