KARNEVAL

| Rawi Hage (překlad: Petr Eliáš)

Vytříbený, krásný jazyk mísící se s vulgarismy, fantazírování taxikáře střídající se s příběhy lidí na okraji společnosti.

Cirkus, drogy, strip bary, prostitutky a do toho bezcílné potulování městem.

Množství postav, které se objevují a zase mizí napříč kapitolami, a které všechny znají Mouchu – onoho taxikáře skrze nějž se dozvídáme (dá se říct) temnější stránku jejich životů.

Žádný životní příběh nekončí dobře, všechny postavy jsou jakoby prokleté k nuznému životu. Hage mi v tomto díle stylem psaní velmi připomínal Bukowskiho, ať už se jednalo o vulgarismy nebo (mně) nesympatické hrdiny.

Nejedná se o knihu, která vás chytne a už nepustí, dokud ji nepřečtete. Alespoň ne tím klasickým způsobem – nedrží vás totiž v neustálém napětí.
Spíš vám tak pomalu vypráví jednu zvláštnost za druhou, až vlastně i vás samotné zajímá, čím taková kniha může končit.

Zkusím to popsat trošku lépe.

Celou knihou nás provází taxikář Moucha, který se narodil v cirkuse. ten se nakonec rozpadl a každý se vydal svou cestou, avšak celý život se vlastně pohybují na okraji společnosti. Dá se asi říct, že Moucha je v tomto ohledu výjimkou, nicméně k těmto lidem má pořád blízko a tak se stává svědkem jejich životních událostí a naším vypravěčem.

Co se ale říct nedá – že jde o srozumitelný příběh.

Nejde.

Často postrádá logiku a několikrát jsem nedokázala rozpoznat, jestli se jedná o ironii, fantazírování a nebo je to myšleno vážně.