PUTOVÁNÍ JEDNOHO SLONA

| José Saramago (překlad: Lada Weissová)

„Je více než pravděpodobné, že prožijeme klidnou cestu, podobně jako byl klidná dvoutýdenní pobyt v bressanonu, kdy se nepřihodilo nic hodného zaznamenání, žádná žertovná epizoda pro vyprávění před usnutím, žádný strašidelný příběh, vhodný jako pohádka pro vnoučata, a proto jsme se cítili šťastni jako málokdy, že jsme všichni bezpečně došli až do statku am hohenfeld, rodina daleko, starosti za hlavou, věřitelé zastírající netrpělivost, žádný kompromitující dopis v nepravých rukách, koneckonců, jak říkali i věřili naši předci, budoucnost patří do rukou božích, ale my si užijeme dnešek, protože nikdo neví, co přinese zítřek.“

Záměrně jsem vybrala jedno z nejdelších (možná dokonce i nejdelší) souvětí v knize, neboť myslím, že s jeho pomocí se mi podaří mnohem lépe knihu popsat.

Autor se rozhodl popsat příběh slona, kterého portugalský král Jan III. daroval svému švagrovi Maxmiliánu II. Habsburskému. Na putování nahlížíme z pohledu pozorovatele celé výpravy, děj se hlavně točí okolo mahuta, jež slona vede a společně s ním opouští Portugalsko a jde do Vídně.

Upřímně – dlouhé věty a opisování různých činností, které mi ze začátku tak učarovaly a působily na mě elegantně, se postupně staly překážkou ve čtení a spíše než k barvitějšímu popsání atmosféry a přiblížení putování mě od příběhu vzdalovaly, neboť na konci věty jsem už byla myšlenkami jinde a častokrát se tak musela vracet i několik stránek.

Zkoušela jsem Putování číst v různém rozpoložení, abych se vyhnula právě tomu putování myšlenkovému, ale marně.

Přestože se kniha vyhýbá násilí a hraje spíš na strunu pohlazení po duši, nemůžu říct, že bych z ní ten pocit měla. Příběhově bohaté Putování opravdu není, autor se často oddává filosofickým úvahám a od příběhu spíše upouští.

Myslím, že se spíš hodí pro chvíle, kdy chcete dumat nad lidskou společností, ne pro ty odpočinkové.

Nejspíš je tu nutné větší vcítění se do situací a pochopení lidských akcí.

Těžko říct.

Já se plácám po rameni za její dokončení, protože to bylo jako věčnost.

P.S.: Delší úryvek si můžete přečíst na webu literárních novin