DNES V NOCI JSEM JI VIDĚL

| Drago Jančar (překlad: Kamil Valčík)

Skrze vyprávění pěti postav postupně odkrýváme příběh jisté Veroniky. Do děje nás uvádí Stevo a my se ocitáme na konci druhé světové války v krásném romantickém příběhu, jehož závěr v nás zanechává spoustu otazníků.

„Když se v noci zadívám na májové nebe poseté hvězdami, často se ptám sám sebe, jestli je sleduje i ona. Pokud ještě pořád žije v tom zámečku, který koupil její muž, pozoruje stejné nebe, jen dvě stě kilometrů odsud. Jako černý stín mě přepadla myšlenka: co znamenal ten živý sen, v němž mě dnes v noci navštívila? „

Jak se vypravěči mění, získáváme i odpovědi na všechny naše otázky, a co začínalo jako romantický příběh se postupně stupňuje, až na konci romance úplně ustupuje a zůstává jen partyzánský boj. V jednom bodě se všechny příběhy protínají, a tím je právě Veronika, která byla tak jiná, jak jen tehdejší žena mohla být.

„Ona je nejen nevšední, ale jak bych to jen řekl – i excentrická. Slyšel jsem, že doma chovala krokodýla. Venčila ho na promenádě. Dokážeš si to představit?“

Celá kniha se čte nádherně, je plná emocí, působí opravdově. Pro mě samotnou byla jako pohlazení po dušičce, které se postupně měnilo spolu s vypravěči, až se z něj stal smutek. Hlavní hrdinka sama neobjasňuje své činy, dozvídáme se pouze domněnky těch, co ji poznali, a skrze ně se snažíme poskládat skládačku, kterou příběh hlavní hrdinky je.

Pokud vám nevadí střídání vypravěčů a téma války, rozhodně čapněte Dnes v noci jsem ji viděl a nechte se vtáhnout do děje.

Spíše než válečný román ale čekejte spíše příběh o čase stráveném s jednou ženou, jak jej popisují ti, co ji potkali.

Nemůžu si odpustit ještě jednu poznámku. Ve finále je kniha plná paradoxů. Alespoň pro mě.