OPOZDILEC

| Dimitri Verhulst
(překlad: Veronika ter Harmsel Havlíková)

 

Obyčejně nezačínám poslední částí knihy, tedy epilogem, ale u této knihy udělám výjimku. Autor epilogu Jan M. Heller skvěle vyjádřil, jak na mě jako na čtenáře působí Opozdilec: „Že autor své čtenáře šetřit nehodlá, dá najevo hned v první větě (…).“ První věta totiž perfektně vystihuje nádech celé knihy.

Musím říct, že si mě útlá knížečka získala i tím, že před opravdovým začátkem každé kapitoly je jakási předmluva, která se postupně prodlužuje, a začíná slovy „Překročím řeku Styx a vezmu si s sebou:“.

Na sto jedenácti stránkách se retrospektivně dozvídáme o postavách pouze z vyprávění hlavního hrdiny a snad kromě jedné působí všechny spíš záporně, až si člověk říká, proč se hrdina těchto lidí a takového způsobu života držel až do svých sedmdesáti čtyř let.

Hrdina nám vypráví svůj životní příběh a důvody, proč je nyní tam, kde je, a nezapomíná k všemožným situacím přidávat své myšlenky, čímž zážitkům dodá na humornosti. Kniha je ironická, plná černého humoru a není ani nikterak těžká. Je psána velmi hovorově a sprostými výrazy nešetří. To samé se dá říct o hlavním hrdinovi a jeho cynismu.

Tak jaká že vlastně je?

Stejná jako první věta.

Ačkoli to dělám zcela záměrně, velice se mi příčí, že každou noc znovu seru do postele.“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s